Co může Norsko naučit svět o přechodu na elektromobily

7.1.2022 Žiji v zemi daleko na severu, rozkládající se daleko za polárním kruhem, s dlouhými dojezdovými vzdálenostmi, drsnými horami a velmi chladným podnebím. Norsko není nejpravděpodobnějším místem pro zahájení dopravní revoluce, ale elektromobily (EV) jsou zde náhle novou normou. Dovolím si tvrdit, že když to dokáže Norsko, dokáže to každá země.

Změna se neuskuteční přes noc, ale rychlost přechodu zde všechny překvapila. Téměř pětašedesát procent nových osobních automobilů prodaných v Norsku v roce 2021 bylo elektrických; navíc 22 % tvořily plug-in hybridy. Jinak řečeno, pouze 14 % nových automobilů se prodalo bez zástrčky. Nyní, když je na výběr z mnoha modelů a zlepšil se dojezd, se elektromobily kupují po celé zemi. Trvalo jen 10 let, než jsme se posunuli z 1 % na 65 %, a věřím, že příští rok překročíme hranici 80 %. Vlády USA a dalších zemí by měly rok 2022 využít k přijetí politik, které budou motivovat k podobnému posunu.

Jak se tedy Norsko stalo světovou jedničkou v prodeji elektromobilů na obyvatele? Ne díky vhodným podmínkám a rozhodně ne proto, že by Norové byli šetrnější k životnímu prostředí nebo se více zajímali o změnu klimatu. Místo toho můžeme připsat zásluhu silným politikám na straně poptávky, které se udržují již dlouhou dobu. Koneckonců, elektrifikace všech automobilů na silnicích vyžaduje čas. Většina automobilů se kupuje z druhé ruky a lidé na trhu s ojetými vozy jsou závislí na rozhodnutích kupujících nových automobilů. Vláda proto výrazně zdaňuje prodej nových znečišťujících automobilů, ale vůbec nezdaňuje elektromobily, čímž se elektromobily, které jsou kvůli výrobním nákladům dražší, stávají konkurenceschopnou a atraktivní volbou. Norský parlament také rozhodl, že do roku 2025 musí být všechny prodeje nových osobních a dodávkových automobilů bez emisí. Čím rychleji se dostaneme ke 100% prodeji nových elektromobilů, tím rychleji se dostaneme ke všem automobilům na silnicích.

V Norsku nyní jezdí elektromobily půl milionu lidí. S jedním z nich jsem se nedávno setkal. Jmenuje se Kåre a právě mu bylo 100 let. Svůj první elektromobil si koupil, když mu bylo 99 let, a jezdí s ním na nedělní výlety se svou 103letou sestrou. Když to zvládne Kåre, zvládne to každý.

Ne že by o to zbytek světa neměl zájem. K pokroku Norska samozřejmě přispěla důležitá emisní omezení zaměřená na výrobce automobilů v mezinárodním měřítku a byli jsme svědky začátku globálního zavádění nabíjecí infrastruktury. Viděli jste závěrečnou reklamu na Super Bowl od GM? Will Ferrell nám řekl, že nenávidí Norsko kvůli vysokému rozšíření elektromobilů a že GM a USA ho doženou. A USA začaly! Návrh zákona prezidenta Bidena o infrastruktuře zahrnuje 7,5 miliardy dolarů na celostátní síť nabíjecích stanic.

USA však mohou jít v roce 2022 ještě dál, stejně jako ostatní země, a realizovat politiky zaměřené na stranu poptávky. Toho lze dosáhnout různými způsoby; klíčové je začít zdaňovat prodej nových modelů automobilů, které přinejmenším nejvíce znečišťují životní prostředí, a tyto peníze použít na dotování elektromobilů. To je spravedlivý způsob provádění klimatické politiky, protože je zaměřen na lidi, kteří si kupují nové auto, a nikoli na nevybíravou daň u benzinových pump. Spotřebitelé mají při nákupu nového vozu možnost volby; mohou si například vybrat model s nižšími emisemi, jako je plug-in hybrid, který není zdaněn, nebo dokonce elektromobil, který je dotován. (Aby bylo jasno, samotná daňová politika při nákupu nás nedostane tam, kam potřebujeme, dostatečně rychle – v Norsku existuje také několik pobídek, jako jsou nižší silniční poplatky, částečný přístup k autobusovým pruhům a levnější veřejné parkování pro ty, kdo jezdí na elektrický pohon – ale je to nejdůležitější a nejúčinnější krok, který mohou země na celém světě učinit).

Ano, přechod na elektromobily může být v některých zemích politicky obtížnější než v jiných, ale některé země, jako například Švédsko a Nový Zéland, již s přechodem na elektromobily začaly a po zavedení daňové politiky pro elektromobily dosáhly dobrých výsledků. Novým trhům pomáhají také lepší technologie a masivní investice do elektromobility. Ve skutečnosti některé země postupují ještě rychleji než Norsko. Zatímco Norsku trvalo 2,5 roku, než se posunulo z 2% na 10% podíl na trhu s elektromobily, Spojenému království to trvalo 1,5 roku a Německu pouze jeden rok.

Rok 2022 je také rokem, kdy by se všechny vlády měly připojit k prvním 38 zemím, které podepsaly prohlášení COP26 o urychlení přechodu na 100% bezemisní osobní a dodávkové automobily. V něm se uvádí, že budou usilovat o to, aby do roku 2040 byly všechny prodeje nových osobních automobilů a dodávek celosvětově s nulovými emisemi a nejpozději do roku 2035 na předních trzích.

Upřímně řečeno si myslím, že po roce 2035 už žádný výrobce nebude vyrábět auta se spalovacími motory. Přesto nemohu než dostatečně zdůraznit, že přechod na elektromobily musí být rychlý a že je naléhavě zapotřebí důrazné politiky. Poslední zpráva OSN o klimatu byla nazvána „červený kód pro lidstvo“. Pokud jde o snižování emisí, spěcháme. Když tedy existují alternativy, které jsou více než dobré, proč to neurychlit?

Tato esej je součástí série článků o konkrétních cílech, o které by měl svět usilovat v roce 2022, abychom se dostali na cestu k odvrácení katastrofy související se změnou klimatu. Ostatní články si přečtěte zde: https://time.com/6133373/climate-targets-for-2022/

Autor: Christiana Bu, generální tajemnice Norské asociace elektromobilů