Praha – Kandidátka na post prezidenta republiky Táňa Fischerová by v případě zvolení hlavou státu vetovala všechny zákony s přílepky. Uvedla to v Interview ČT24 s tím, že se jedná o „legislativní paskvil, který do našeho právního řádu nepatří“. Zvažovala by také dílčí amnestii, ale pouze za předpokladu, že by s ní souhlasila i vláda.
Bude se konat přímá volba prezidenta, nebo nebude? Co myslíte?
Tři nezaregistrovaní kandidáti u ministerstva vnitra podávají stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu… Sama nevím. Teď o tom všichni diskutují a já mám trochu pochybnost o tom, že se bude volba konat v řádném termínu – ten je opravdu ohrožený. Uvidíme, jak rozhodne Nejvyšší správní soud a jestli se potom někdo eventuálně odvolá dál. Vadilo by vám to, kdyby přímá volba v lednovém termínu nebyla? Nejsem si jistá, to protažení by možná ještě protáhlo nejistotu, lidé už jsou připraveni a načasováni. Na druhou stranu mi docela vadí, že je to o vánočních svátcích, což jsou duchovní svátky. Mám pocit, že lidé budou otráveni, protože z každé konzervy na ně vykoukne nějaká naše tvář, takže jsem trochu rozpolcená v tom, jak to vnímat. Necháme to na vyšší moci.
Sesbírala jste více než 70 tisíc podpisů, chybných jich bylo 7 473, což byl druhý nejnižší počet chybných opravených hlasů. Čím si vysvětlujete, že ostatní kandidáti měli tolik zneuznaných hlasů?
Jsou tu dva momenty. Jeden je ten, že jsme měli dobrovolníky. Ti, co něco dělají dobrovolně, to dělají s pozitivní motivací, zatímco ti, co něco dělají za úplatu, k tomu mají přece jen trochu jiný přístup. Druhá věc – my jsme kontrolovali a sami vyřadili něco kolem osmi tisíc podpisů. Druzí možná vzali balík tak, jak byl, a odnesli ho na ministerstvo.
Proč vlastně vůbec kandidujete na prezidentský post?
Dlouho jsem to rozmýšlela a nakonec jsem to přijala po oslovení od různých skupin lidí. Čím více jich bylo, tím více jsem přemýšlela o tom, zda do toho mám, či nemám vstoupit. Dlouho jsem váhala, ale pak jsem si řekla, že by bylo opravdu dobré, kdyby se ve spektru kandidátů objevil někdo, kdo je z občanské společnosti. Kdo není zástupce žádné strany ani nějaké velké moci peněz.
Máte za sebou čtyřleté působení v Poslanecké sněmovně jako nestranická poslankyně za Unii svobody, je to dostatečně dlouhý kontakt s politikou, abyste mohla ve funkci prezidentky obstát?
Na to se mě ptají všichni. Myslím si, že čtyři roky jsou dost. Já jsem ve sněmovně poznala všechny mechanismy, všechny lidi, kteří v tu dobu v politice byli, seznámila jsem se s parlamentní prací a myslím, že to je dostačující. A je to to gró, ze kterého budete čerpat? Co k tomu přidáte ještě za zkušenosti? Moje největší výhoda je to, že nejsem jenom z tohoto prostředí, ale že jsem naopak byla vidět i ve veřejném prostoru, že jsem se prala za věci veřejné, že jsem se zajímala o sociální věci, sociální práci. Mám tu výhodu, že nepatřím ani úplně do politiky, ani pouze do veřejného života. Je docela dobré skloubit tento mix, mít znalosti ze všech prostředí.
Spojila jste se s Unií svobody, neúspěšně jste kandidovala do Senátu za hnutí Zelení v roce 2006, teď vás podporuje Strana zelených. V roce 2010 ve volbách do Poslanecké sněmovny jste stála v čele kandidátky Klíčového hnutí. Proč se nespojíte s jednou stranou nebo hnutím? Nemůžeme to brát jako příliš časté převlékání kabátů?
To vůbec není převlékání kabátů. V době, kdy jsem kandidovala do Senátu, jsme ještě neměli Klíčové hnutí založené, takže jsem za naše Klíčové hnutí, které je moje srdcová záležitost, nemohla kandidovat. Hnutí Zelení mi bylo blízké, protože jsem byla nejzelenější poslankyní. K zelené jsem měla blízko, vždycky jsem byla nezávislá.
Unie svobody je v pravé části politického spektra a vy vyzníváte spíše jako levicově orientovaná. Proč jste se spojila s liberální pravicovou stranou?
Unie svobody mě přizvala na kandidátku v době, kdy se rozpadla Čtyřkoalice a vypadalo to, že nebudou mít žádný zisk, a tak hledali občanské kandidáty. Vstoupila jsem tam za občanskou společnost a byla jsem tak trochu „chybou v systému“. Vždy jsem se hlásila ke středu. Mám pravicovou odpovědnost a levicové sociální cítění, tak co jsem – jsem pravice, nebo levice? Jsem to já. Jsem člověk a nedám se zaškatulkovat ani vpravo ani vlevo.
Celý rozhovor neleznete na stránkách pořadu ČT24
Zdroj: Česká televize , Autor: jan, vrm, Vydáno 30. 11. 2012
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/205753-fischerova-vetovala-bych-vsechny-zakony-s-prilepky/