Macronův jaderný populismus odhaluje selhání energetické politiky

Vzhledem k tomu, že prezidentské volby ve Francii jsou za rohem a její vláda čelí rostoucímu tlaku veřejnosti kvůli rostoucím životním nákladům, prezident Emmanuel Macron se rozhodl, že si už nemůže dovolit stát stranou. Macronův jaderný populismus odhaluje naprosté selhání naší energetické politiky a krok k omezení růstu cen energií podtrhuje nerozhodnost Whitehallu v otázce, jak chránit domácnosti, píše Ben Marlow, jeden předních komentátorů deníku The Telegraph.

Je lákavé říci, že se rozhodl pro jadernou variantu, aby zabránil tomu, že se mu narůstající energetická krize vymkne z rukou a poškodí jeho šance na znovuzvolení, ale vzhledem k tomu, že francouzské jaderné kapacity se zdají být v rozkladu, se to může zdát jako špatný obrat.

Obavy o bezpečnost si jen za poslední měsíc vynutily uzavření pěti reaktorů – dvou v elektrárně EDF Civaux v západní Francii, dalších dvou v Choozu na hranicích s Belgií a nyní pátého v Penly severovýchodně od Dieppe, které všechny trpí stejnými problémy s korozí.

To znamená, že 18 z 56 elektráren je mimo provoz, což je pro společnost, která 70 % své výroby elektřiny získává z jaderných elektráren, znepokojující.

Bez jaderné flotily by však Francie byla na tom mnohem hůře než dnes. Ve spirále energetické krize je to tajná zbraň země, která jí zajišťuje soběstačnost, o níž se evropským bratrancům Francie, a dokonce i Velké Británii, může jen zdát.

Zatímco my jsme byli nuceni dovážet stále dražší plyn z Evropy a dalších částí světa, Francie díky domácím dodávkám energie z jaderných elektráren zůstala levnější, což jí umožnilo přečkat tento šok mnohem déle.

Ale vzhledem k tomu, že velkoobchodní ceny zůstávají stále vysoké, evropské zásoby plynu se zmenšují a třetina francouzských elektráren je mimo provoz, Macrona s blížícími se dubnovými volbami zachvátila panika.

Plán na omezení růstu cen elektřiny na 4 % bude realizován s tím, že většinu břemene bude muset převzít státem podporovaný dodavatel EDF. Bude nucen zvýšit množství, které prodává konkurentům za cenu 46,20 eur za megawatthodinu, což je hluboko pod výrobními náklady EDF a tržními sazbami přesahujícími 100 eur.

Od francouzského vůdce se jedná o nestydatý a otevřený populismus poté, co mu řízení pandemie snížilo popularitu doma, ale na tom sotva záleží.

Vzhledem k tomu, že podpora středopravicové soupeřky Valerie Pecresseové v posledních týdnech prudce stoupá, je pro Macrona nejdůležitější ochránit si náskok v průzkumech, a to znamená ochránit francouzské voliče před prudkým nárůstem cen.

Ministr financí Bruno Le Maire uvedl, že bez mimořádných opatření by účty vzrostly o 35 pct, a prezident se skutečně obává opakování protestů kvůli nepopulární dani z pohonných hmot pro dieselová auta z roku 2018, které přerostly v protesty Gilets Jaunes, jež ochromily francouzskou ekonomiku.

Macronova schopnost zasáhnout a izolovat domácnosti od dalšího zdražování plynu opět odhaluje žalostné selhání Spojeného království při budování jakékoliv odolnosti energetického systému a jeho menší závislosti na dovozu.

Neschopnost Británie jednat je dědictvím více než desetiletí neúspěšné energetické politiky pod vedením po sobě jdoucích vlád.

Dokonce i nyní, po šesti měsících krize, kdy jsou ceny čtyřikrát vyšší než před rokem a kdy po opětovném zvýšení cenového stropu hrozí, že účty domácností za energii se zvýší do očí bijícím způsobem, se ministři kromě prázdných frází k reakci zatím příliš nevyjádřili.

Macron se spíše než rozpadajícím se vozovým parkem nechal odradit energetickou bezpečností, kterou Francii zajistily její jaderné kapacity. Vládní představitelé naznačili, že by v nadcházejících měsících mohl dát zelenou nejméně šesti velkým reaktorům.

Kritici budou poukazovat na dopady Macronova kontroverzního kroku. Finanční dopad nového vládního programu na EDF bude činit přibližně 8 miliard eur a analytici varovali, že bude možná muset získat nový kapitál. Existují také obavy, že tento krok by mohl omezit její schopnost financovat projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie a také stavět novou generaci jaderných reaktorů.

Vzhledem k tomu, že francouzský stát vlastní 80 % EDF a její akcie se po představení programu propadly o čtvrtinu, poškodí tento zásah i daňové poplatníky a investory.

Ale to je v celkovém schématu věcí sotva důležité. V boji o to, aby francouzské domácnosti nebyly ještě více poškozeny, je EDF obětním beránkem a s plnou podporou státu najde způsob, jak napravit své pošramocené finance.

Mezitím může Macron tvrdit, že byl architektem přelomové iniciativy, která zachránila miliony francouzských domácností před hrozbou trestného zvýšení účtů v době krize, která se opakuje jednou za život. Pravda, takový zásah není bez úskalí, ale alespoň jednal rozhodně, což se o těch ve Whitehallu říci nedá. Ben Marlow

---

Obraz: detail obrazu Meltdown od japonského umělce Ikeda Manabu

Prohlášení umělce: „Meltdown jsem vytvořil v roce 2012, inspirován zemětřesením v Japonsku v roce 2011. Zemětřesení způsobilo obrovskou vlnu tsunami, která zasáhla a zničila jadernou elektrárnu v japonské Fukušimě. Uvolnilo se obrovské množství radiace, které zamořilo životní prostředí.“

Meltdown, 2013, Akryl na papíře na desce, Rozměry 122cm x 122cm

Meltdown je velmi detailní kresba tuší na papíře, kterou vytvořil umělec Ikeda Manabu v roce 2013. Je to čtvercový obraz o rozměrech čtyři krát čtyři metry, který se skládá z pečlivě nakreslených čar a značek.

Ústředním bodem díla je velká, šedá struktura připomínající skálu, která jako by se sesouvala po okraji strmého, stromy lemovaného svahu směrem k vodní ploše, která vyplňuje spodní část kompozice. Voda je tvořena řadou tenkých modrých čar, které se na levém okraji vlní jako vlny. V pravém dolním rohu, stojí podél břehu bílá silueta losa a dívá se doleva, zatímco dvě bílé siluety ptáků letí nad nimi.

Za losem se vpravo zvedá živě zelený svah s rovnoměrně nakreslenými stromy a do poloviny cesty se zvedá směrem ke středu kresby. Struktura, která se vznáší nad vodou, má zubaté okraje jako např. vytesané skále; spodní třetina připomíná ledově modrou ledovou horu.

Struktura téměř obepíná celou plochu papíru. Od horní části struktury začíná řada velkých trubek rezavé barvy vinou dolů po jejím povrchu do industriální krajiny. Na vrcholu trubek stojí siluety šesti bílých beranů na různých úrovních.

Podél dna vyrůstají jako mech masy kvádrů stejných rozměrů připomínající budovy a okrajů trubek v celé struktuře.

Řada menších trubek se vine po celé struktuře a zdá se, že spojují budovy navzájem téměř jako kanalizace. Různé způsoby dopravy jsou zobrazeny v celé struktuře: lanovky se vznášejí, vlaky se vinou kolem kolejí a tunely, auta jezdí a podél pravého dolního okraje velké skály kotví ponorky.

Tři žluté stavební jeřáby usilovně pracují, i když pouze dva jsou vidět celé.V pravé horní části konstrukce naznačuje přítomnost třetího jeřábu bílé lano zavěšující zelenou hmotu v síti. Zelená hmota není jasně definována, ale mohlo by se jednat o rostlinný materiál vytažený ze zeleného svahu.

Poblíž pravého horního rohu se z potrubí rozlévá jasná, téměř toxicky žlutá látka. Stejná žlutá látka se rozlévá jako voda z potrubí v levém dolním rohu struktury. Také v pravém horním rohu se z potrubí valí kouř a mísí se s mlhavými, šedými mraky na kresbě V pravé horní části konstrukce naznačuje přítomnost třetího jeřábu bílé lano zavěšující zelenou hmotu v síti. Zelená hmota není jasně definována, ale mohlo by se jednat o rostlinný materiál vytažený ze zeleného svahu.

Meltdown zobrazuje obrovský průmyslový komplex postavený do bloku skály a ledu. Tato kolosální stavba spojuje přírodní i člověkem vytvořené prvky. jako by vzdorovala gravitaci, když dokonale vyvážená stojí na zalesněném horském svahu nad klidným modrým mořem.

Při bližším pohledu však zjistíme, že ledovcová masa klouže po svahu a trhá stromy. a zanechává za sebou spoustu nečistot a trosek. Brzy se masa zřítí do vody, a co bude co se stane pak, se dá jen odhadovat.

Meltdown je prvním dílem, v němž se Ikeda přímo zabýval současným společensko-politickým problémem, a sice riziky výroby elektřiny pomocí atomové energie. Ikeda tuto obrazovou alegorii vytvořil v roce 2006. v reakci na jadernou havárii, k níž došlo v roce 2011 v japonské elektrárně Fukušima Daiiči.

Na 11. března 2011 ve 14:46 hodin vyvolalo zemětřesení o síle 9,0 stupně Richterovy škály – jedno z největších, jaké kdy bylo zaznamenáno – v elektrárně Fukušima. sérii vln tsunami, které zpustošily několik obcí na severovýchodním pobřeží japonského státu. a vyžádala si tisíce obětí.

V reakci na vibrace zemětřesení se v oblasti reaktory ve třech jaderných elektrárnách nejblíže epicentru automaticky vypnuty. Nicméně v Fukušima Daiichi byly mořské stěny chránící elektrárnu proti vlnám tsunami nedostatečné, které vyřadily záložní generátory potřebné k provozu chladicích systémů elektrárny. V důsledku toho došlo k částečnému roztavení palivových tyčí vedlo k porušení ochrany jaderného materiálu. V následujících dnech a týdnů uniklo z elektrárny značné množství radiace, což si vyžádalo evakuaci desítek lidí.
tisíce lidí žijících v okruhu osmnácti kilometrů od elektrárny a kontaminaci půdy a vody v regionu.

Ikedův napínavý obraz Meltdown vyvolává pocit blížící se zkázy související s riziky atomové energie. „Tentokrát k tomu došlo v Japonsku,“ řekl Ikeda, „ale po celém světě jsou stovky jaderných elektráren a nikdy nevíte, kde dojde k havárii příště.“

Komplex obřích trubek v ústřední hmotě Meltdownu, nakreslený s extrémní mírou detailu, tvoří industriální podporu průmyslovou města, je pro Ikedovu tvorbu charakteristický.

Desítky krabicovitých obydlí pokrývají zastavěné prostředí. Přes jeskynní prostory mezi továrnami a staveništi jezdí lanovky. Z potrubí se valí kouř a pára. Po celé kresbě jsou roztroušeny malé postavy lidí a zvířat znázorněné bílými siluetami. Ikeda vysvětlil, že tyto nezakreslenépostavy nabízejí divákům vstupní bod, aby se zapojili do obrazu a přemýšleli o příběhu.

Z potrubí se valí kouř a pára. Po celé kresbě jsou roztroušeny malé postavy lidí a zvířat znázorněné bílými siluetami. Ikeda vysvětlil, že tyto nezakreslenépostavy nabízejí divákům vstupní bod, aby se zapojili do obrazu a přemýšleli o příběhu.

Jako ostrovní stát s omezenou zemědělskou půdou, závislý na rybolovu a náchylný k výbuchům sopek, a zemětřesení a tsunami, mělo Japonsko dlouho problematický vztah k životnímu prostředí. Roztavení zapadá do historie japonského umění zabývajícího se katastrofami. Například namazu-e jsou alegorické obrazy. které se odvolávají na japonskou lidovou pohádku, v níž zemětřesení způsobuje obří sumec žijící pod hladinou moře. země.

Namazu-e v podobě barevných dřevorytů často odrážejí nerovnou společenskou dualitu vyplývající ze zemětřesení: trest pro jedny, ale zisk pro druhé, kteří jsou schopni využít potřeby obnovy a revitalizace. Kromě toho se takzvané „jaderné umění“ zabývá zvláště moderním typem katastrofy.

Je překvapivé, že vzhledem ke zkušenostem Japonska s jadernou devastací během druhé světové války země využívání jaderné energie zcela neodsoudila, ale naopak se zasazovala o její mírové využití k výrobě elektřiny

Další odkazy : https://mymodernmet.com/manabu-ikeda-large-pen-ink-drawings/

https://www.ana-cooljapan.com/contents/art/museum/ikeda.html