Proč jaderné zbraně nejsou budoucností

Rose Gottemoeller – Když ruský prezident Vladimir Putin 24. února vpochodoval se svou armádou na Ukrajinu, vyslal Západu hrozivé varování. Řekl, že každý stát, který vyšle své vojáky bojovat proti Rusku, bude čelit „zlověstným následkům“ – takovým, jaké svět „nikdy v celé své historii neviděl“. Jeho země je připravena jednat a učinila „nezbytná rozhodnutí“, aby mohla v případě útoku reagovat. „Doufám, že má slova budou vyslyšena,“ prohlásil.

Putin výslovně neuvedl, jaké budou tyto důsledky, ani jaké útoky má na mysli. Ale pro každého, kdo naslouchal, bylo poselství dostatečně jasné. Pokud by Západ přímo zasáhl na Ukrajině, Rusko by použilo svůj jaderný arzenál.

Putinova výzva k jaderné válce znovu rozvířila debaty o odstrašení a užitečnosti jaderných zbraní. To vedlo admirála Charlese Richarda, velitele amerického strategického velení odpovědného za jaderné odstrašování, k tvrzení, že Spojené státy možná budou potřebovat více jaderných zbraní k odstrašení a obraně proti Rusku a také Číně, které obě modernizují své jaderné síly. „Nemusíme nutně srovnávat zbraň za zbraň,“ řekl v březnu. „Je však jasné, že to, co máme dnes, je naprosté minimum.“ Zastánci posilování jaderných zbraní poukazují na to, že v příštích letech by Čína mohla rychle získat další jaderné zbraně nebo že by je mohl poprvé vyvinout a nasadit nováček Írán. Spojené státy podle tohoto argumentu riskují oslabení vlastní bezpečnosti, pokud neshromáždí větší jaderný arzenál, aby si udržely náskok před soupeři.

Bylo by však chybou, kdyby se Spojené státy nebo jakýkoli jiný stát pustil do závodů v jaderném zbrojení v této době, kdy probíhá revoluce v jiných typech vojenských technologií. Nové obranné inovace slibují nejen proměnu válečnictví, ale také podkopání logiky a užitečnosti jaderných zbraní. Díky pokroku v oblasti snímací techniky mohou být státy brzy schopny sledovat a zaměřovat jaderné rakety svých protivníků, což usnadní jejich likvidaci. A vzhledem k větší zranitelnosti jaderných zbraní budou válku stále více určovat inovace, jako jsou roje dronů – velké množství malých automatizovaných zbraní, které společně provedou koordinovaný útok. Fixace na budování dalších jaderných zbraní pouze odvede pozornost od této technologické revoluce a ztíží Spojeným státům zvládnutí pokroku, který bude formovat bojiště budoucnosti.

NENÍ KAM SE SCHOVAT

Ačkoli Sovětský svaz uvažoval o použití jaderných zbraní pro vedení války, po desetiletí byly jaderné zbraně vnímány především jako nástroj odstrašení. Tyto bomby jsou podle tohoto názoru natolik ničivé a vybízejí k tak nekompromisní odvetě, že jejich použití ve válce ohrožuje samotnou existenci lidstva. Americký prezident Ronald Reagan a sovětský premiér Michail Gorbačov tuto myšlenku vystihli na summitu v roce 1985, když prohlásili, že „jadernou válku nelze vyhrát a nikdy se nesmí vést“.

Vývoj hlavic s nižším výkonem a raket s vyšší přesností v osmdesátých letech 20. století však podnítil některé odborníky k přesvědčení, že jaderné zbraně by se mohly stát praktickým nástrojem války. Tehdejší debata kolem takzvaných neutronových zbraní vycházela z představy, že by taková přesně dodaná bomba mohla zlikvidovat celý tankový prapor, aniž by zabila desetitisíce civilistů.

Po ruské invazi někteří zahraničněpolitičtí komentátoři, včetně sloupkaře Bret Stephense z New York Times, vyzvali Spojené státy, aby si vytvořily vlastní zásoby těchto zbraní – jak to učinily Čína a Rusko. Zastánci těchto zbraní argumentují, že pokud Spojené státy neodradí tyto zbraně vlastními bombami s nižší účinností, pak Čína a Rusko využijí „mezery v odstrašení“, použijí takové zbraně na bojišti a pak se odváží Washingtonu eskalovat tím, že proti Pekingu nebo Moskvě odpálí své velké strategické rakety. Podle tohoto argumentu Spojené státy nikdy nezaútočí na Moskvu v reakci na malý jaderný útok proti německé vojenské základně. Aby Washington odstrašil Rusy, musí být schopen je zasáhnout stejnými zbraněmi s malým účinkem, které by mohl použít v Evropě.

V 80. letech se však západní veřejnost ohradila proti představě, že údery s malým účinkem jsou nějak čistší než větší jaderné zbraně. Skutečnost, že by způsobily jen malé fyzické škody, ale účinně by zabíjely lidi, přivedla do ulic protestující po celé Evropě i ve Spojených státech. Tváří v tvář této ostré reakci zahájily Spojené státy dlouhou kampaň za vývoj vysoce přesných konvenčních zbraní, které by mohly účinně reagovat na jaderný útok.

Obhajoba jaderných zbraní s malým výkonem nebude dnes o nic snazší než v 80. letech, zejména proto, že technologická revoluce se s těmito zbraněmi míjí. Další inovace ve vývoji nových jaderných zbraní mají své meze, protože atom lze rozdělit jen tolika způsoby. Zvyšování nebo snižování jaderného výtěžku, zvyšování nebo snižování ničivé síly – to vše jsou dobře pochopitelné jevy, které nezmění rovnováhu odstrašení ani nezvýší souhlas veřejnosti s použitím jaderných zbraní. Totéž platí pro rakety, které budou jaderné zbraně dopravovat. Od osmdesátých let 20. století jsou stále rychlejší a přesnější a získaly větší dolet a manévrovací schopnosti. Hypersonické zbraně jsou nejnovějším projevem těchto trendů.

Nejde však o inovace, na kterých dnes záleží. Nejzávažnější inovace, které se v současnosti dějí, jsou ty, které mění prostředí, v němž musí tradiční jaderné raketové systémy fungovat. Senzorové systémy na družicích a dalších platformách dnes poskytují stále přesnější snímky a informace o poloze vojenských zařízení, zbraní a vybavení – v noci i v mracích nebo za jasného počasí. Jakmile analýza velkých dat začne rychle dávat smysl nesčetným obrazům a předpovídat jejich změny, budou ozbrojené síly nakonec schopny provádět zaměřování v reálném čase. Dokonce i mobilní jaderné střely a ponorky se mohou v budoucnu stát předmětem takového sledování a zaměřování, protože se prosadí kvantová výpočetní technika a snímání.

Důsledky pro jaderné odstrašování jsou závažné. Všechny státy disponující jadernými zbraněmi jsou závislé na schopnosti ukrýt a chránit některé jaderné rakety, aby byly k dispozici pro odvetný úder, pokud by protivník nějakým způsobem provedl úspěšný první úder. Takové „síly pro odvetný úder druhého stupně“ byly základní pojistkou, která umožnila všem jaderným státům cítit se jistě, že i kdyby je protivník překvapil, zachovají si prostředky k odpovědi jadernými zbraněmi. Tato možnost odvety je silným faktorem stability jaderného odstrašování.

S technologickou revolucí, která se ubírá směrem k zaměřování v reálném čase, se však v budoucnu stanou zranitelnými i ty nejskrytější nebo nejlépe chráněné mobilní zbraně. Může nastat den, kdy státy disponující jadernými zbraněmi budou muset zpochybnit životaschopnost svých odvetných sil z důvodu jejich zranitelnosti vůči útoku.

INTELIGENTNÍ MODERNIZACE

Tato budoucí hrozba není argumentem pro opuštění jaderných zbraní, ale pro jejich pečlivou modernizaci. Jak poprvé řekl prezident Barack Obama ve svém pražském projevu v dubnu 2009, dokud budou existovat jaderné zbraně, musí Spojené státy udržovat bezpečný, zabezpečený a účinný jaderný arzenál. Program modernizace jaderných sil Spojených států je v plném proudu a dostává se mu potřebných finančních prostředků. Obměna ponorek, mezikontinentálních balistických raket a bombardérů bude trvat déle než deset let, ale tento proces je nezbytný pro zajištění toho, aby Spojené státy zůstaly v období napjaté globální konkurence zabezpečeny proti jadernému útoku.

Spojené státy musí sledovat zejména Čínu. Čína přešla od jaderného postoje závislého na malé síle raket určených k odvetnému úderu k něčemu jinému. V posledních několika letech Peking buduje ve své západní a severní poušti sila pro mezikontinentální balistické rakety a zároveň zvyšuje počet svých bojových hlavic. Přesto není důvod k panice. I kdyby Čína své zásoby zvýšila pětinásobně, jak předpovídají někteří odborníci, počet jejích hlavic bude v roce 2030 stále výrazně nižší než počet hlavic v americkém arzenálu.

Washington musí zůstat ostražitý i vůči tomu, co dělá Rusko. Tato země je vysoce schopnou a zkušenou vojenskou jadernou mocností s vůdcem, jehož bojovnost bere dech. Putinovo jaderné šavlování se nepodobá ničemu, co bylo k vidění za posledních sedm desetiletí od posledního použití jaderných zbraní při útoku na Hirošimu a Nagasaki na konci druhé světové války.

Podle nové smlouvy START však Spojené státy i Ruská federace nemohou nasadit více než 700 nosičů – raket i bombardérů – ani více než 1 550 hlavic. Nová smlouva START zůstává v platnosti do února 2026. Dokud budou obě strany smlouvu dodržovat, což činily i během války na Ukrajině, budou moci Spojené státy provádět svou jadernou modernizaci ve stabilním a předvídatelném prostředí. Tato předvídatelnost je klíčovým důvodem pro nahrazení smlouvy před jejím ukončením v únoru 2026: Rusko nemůže závodit v budování svých strategických jaderných sil, dokud budou platit limity Nové smlouvy START, pokud bude smlouva obsahovat režim, který může ověřit, zda Rusko dodržuje své závazky.

Čína je dnes hluboko pod limity Nového STARTu, ale pokud se pokusí vybudovat až 700 nosičů a 1550 rozmístěných hlavic, Washington to uvidí s dostatečným předstihem, aby s tím něco udělal. Spojené státy nebudou tím, kdo zahájí závody v jaderném zbrojení, ale budou reagovat na ostatní, kteří tak učiní.

Zabezpečeny na frontě jaderné modernizace musí Spojené státy obrátit svou pozornost k technologické revoluci. Záměrem Číny je ovládnout prostor nových technologií. Má jasný cíl stát se do roku 2030 světovým lídrem v oblasti umělé inteligence a na dosažení tohoto cíle vynakládá značné prostředky. Peking již využil umělou inteligenci k utažení bezpečnostní bubliny kolem čínské společnosti a ekonomiky a získal při tom obrovské množství zkušeností s touto technologií. Pokud si Spojené státy nedají pozor, Čína předstihne americké inovace v oblasti umělé inteligence, což povede k nebezpečné mezeře ve vojenských schopnostech. A umělá inteligence je pouze jednou z oblastí, kde Čína usiluje o dominanci. Číňané mají v hledáčku také biotechnologie, kvantovou výpočetní techniku a další odvětví.

Rozhodnout se soustředit na tuto technologickou soutěž není snadné v době, kdy Ruská federace válcuje Ukrajinu v rámci nevyprovokované a neoprávněné vojenské invaze. Bezpečnost Spojených států však závisí na jejich schopnosti v tomto závodě zůstat, soutěžit a uspět. To poslední, co Spojené státy potřebují, když se snaží zvítězit v oblasti nových technologií, jsou závody v jaderném zbrojení. Nejrozumnější volbou pro Washington je tedy modernizovat své jaderné síly podle plánu a zároveň klást hlavní důraz na vývoj a získávání nových technologií pro vojenské použití. Závody v jaderném zbrojení jsou vedlejší cestou, která není v zájmu národní bezpečnosti USA.

ROSE GOTTEMOELLER Přednáší v Centru pro mezinárodní bezpečnost a spolupráci na Stanfordově univerzitě. Je bývalou náměstkyní generálního tajemníka NATO a náměstkyní ministra zahraničí USA pro kontrolu zbrojení a mezinárodní bezpečnost.

https://www.foreignaffairs.com/world/case-against-new-arms-race